Tady to všechno začalo. Narodil jsem se v Kolíně na podzim roku 2004. Jako dítě jsem nebyl žádný raubíř, spíš tichý introvert s výrazem, že chce domů. Postupem času se ale leccos změnilo. Dneska mě žene dřina, disciplína a chuť ukázat, co ve mně je. Tohle je moje cesta.

K bojovým sportům jsem se dostal úplnou náhodou. Bral jsem to jen jako doplněk k fotbalu, hlavně kvůli fyzičce. Neměl jsem žádné ambice, žádný plán. Ale něco mě na tom začalo bavit víc, než jsem čekal. A postupně jsem tomu začal dávat víc a víc.

První turnaj, první velká zkušenost… a hned titul mistra Evropy v grapplingu. V tu chvíli se něco zlomilo. Už to nebyl jen koníček. Začala se rodit cesta.

S výhrami přišly i první prohry. A právě ty mě naučily nejvíc. Uvědomil jsem si, že talent nestačí. Musíš makat, vydržet a jít dál… i když se nedaří.

MČR v BJJ. 10 zápasů, 10 výher. Den, kdy už nejde o talent, ale čistě o hlavu a vůli.

Další disciplína, stejný den… ale diskvalifikace. Soupeř skončil v nemocnici. V zápase prostě neumíš jet na 50 %.

Druhé místo na MČR ve volném stylu. A k tomu outfit, na který se nezapomíná 😄 Každopádně další cenná zkušenost.

Jeden z mých největších úspěchů je určitě MČR v K1, kde jsem absolvoval celkem tři zápasy a všechny se mi podařilo vyhrát. V celé mé váhové kategorii jsem byl největší outsider a ani komentátoři, ani lidé v hale mi nevěřili. Každopádně svou dravostí se mi hned v prvním zápase podařilo porazit favorita celého pavouka – reprezentanta v K1 s více než 120 postojovými zápasy.

Tady přišla moje první větší prohra v postojových disciplínách na mistrovství Evropy v K1. Byl jsem proti Italovi který den přede mnou knockoutoval ve druhém kole zkušeného postojaře Tobiáše Bartáka. Italský soupeř mě dostal několikrát do počítání ale i přesto zápas skončil až na body.

První velké zápasy v boxu, první tlak, první opravdová „řežba“. Zápas, kde jsem si sáhl na dno… ale ustál to a vyhrál.

Přechod do MMA, výhry na MČR, galavečery… a nakonec bronz na mistrovství světa IMMAF. Cesta, která začala úplně nevinně – a změnila všechno.

Zápasy proti reprezentantům z celého světa. Amerika, Angola, Bulharsko… tady už nejde o jméno, ale o to, kdo to víc chce. A já jsem si dokázal, že sem patřím.

Velké galavečery, těžké zápasy, výhry i momenty, které tě prověří. Každý zápas, každý soupeř, každá zkušenost mě posunula blíž k tomu, kým se stávám. Přechod mezi profesionály není cíl. Je to jen další level. A teď to začíná doopravdy.